11 Srdce mi buší, síla se ztrácí i moje oči už světlo opouští.
12 Přátelé a drazí se mých ran štítí, moji příbuzní se drží vpovzdálí.
13 Ti, jimž jde o můj život, mi kladou léčky, ti, kdo mi chtějí ublížit, mluví o zkáze, své lsti vymýšlejí každý den.
14 Já ale jak hluchý neslyším, jak němý nechci ústa otevřít.
15 Jsem jako člověk, který neslyší, z jehož úst nezaznějí žádné odmluvy.
16 V tebe, Hospodine, skládám naději – Pane Bože můj, ty jistě odpovíš!
17 Ať nade mnou nejásají, říkám si, jen ať se nepyšní nad mým selháním!