14 Já ale jak hluchý neslyším, jak němý nechci ústa otevřít.
15 Jsem jako člověk, který neslyší, z jehož úst nezaznějí žádné odmluvy.
16 V tebe, Hospodine, skládám naději – Pane Bože můj, ty jistě odpovíš!
17 Ať nade mnou nejásají, říkám si, jen ať se nepyšní nad mým selháním!
18 Vždyť už jsem přece na pokraji pádu a stále trpím bolestí,
19 vyznávám svoje provinění, trápím se pro svůj hřích!
20 Mých bezdůvodných soků je stále více, množí se počet mých zrádných nepřátel.