2 Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.
3 Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
4 Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.
5 Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.
6 Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.
7 Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.
8 Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,