10 Nebudou hladovět ani žíznit, nebude je ubíjet žhavý vítr ani slunce, protože je povede ten, kdo s nimi má soucit, a pomalu je povede ke zřídlům vod.
11 Všechny své hory proměním v cestu a mé silnice budou vyvýšeny.
12 Hle, tito přijdou zdaleka, hle, tito od severu a od západu, a tito ze země Siním.
13 Výskejte, nebesa, jásej, země, hory, propukněte v radostný křik, protože Hospodin potěšil svůj lid a nad svými zkroušenými se slituje.
14 Ale Sijón říkal: Hospodin mě opustil, Panovník na mne zapomněl.
15 Cožpak může žena zapomenout na své miminko a nesmilovat se nad synem svého lůna? I když ony mohou zapomenout, já však na tebe nezapomenu.
16 Hle, vyryl jsem si tě do dlaní: tvé hradby jsou ustavičně přede mnou.