2 Kdybych vás totiž zarmoutil, kdo by mi zbyl, aby mě potěšil, než ten, koho jsem zarmoutil?
3 Proto jsem vám o tom napsal, abych se, až přijdu, nemusel rmoutit nad těmi, z nichž bych se měl radovat. Jsem o vás všech přesvědčen, že má radost je radostí vás všech.
4 Psal jsem vám s velikou úzkostí, se sevřeným srdcem a s mnoha slzami, ne abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou k vám přetékám.
5 Pokud někdo někoho zarmoutil, nezarmoutil mne, ale zčásti (abych nepřeháněl) vás všechny.
6 Takovému stačí trest, který dostal od většiny z vás.
7 Teď mu už ale raději odpusťte a potěšte ho, aby snad nebyl přemožen přílišným zármutkem.
8 Prosím vás, ukažte mu, že ho stále milujete.