6 Pokud si tvůj otec všimne mé nepřítomnosti, řekneš: ‚David mě prosil o svolení, aby mohl rychle domů do Betléma, protože tam jejich rod koná výroční oběť.‘
7 Pokud na to řekne: ‚Dobrá,‘ pak jsem v bezpečí. Pokud se ale rozzuří, pak věz, že se mě rozhodl zabít.
8 Tehdy mě, svému služebníku, prokaž laskavost – vždyť jsi se mnou před Hospodinem vstoupil do smlouvy. Jsem-li vinen, zabij mě sám. Proč bys mě vodil ke svému otci?“
9 „To nikdy!“ zvolal Jonatan. „Pokud zjistím, že se tě můj otec rozhodl zabít, určitě ti to dám vědět!“
10 „A kdo mi poví, jestli ti tvůj otec odpověděl hrubě?“ zeptal se David Jonatana.
11 „Pojď,“ vyzval Jonatan Davida, „půjdeme ven.“ Když pak spolu vyšli ven,
12 Jonatan Davidovi řekl: „Při Hospodinu, Bohu Izraele, zjistím, co můj otec zamýšlí! Pozítří v určenou dobou ti vzkážu, zda je to s Davidem dobré, nebo ne. Přece bych ti to nezatajil.