13 Oznámil jsem mu, že jeho dům navěky odsoudím kvůli provinění, o kterém věděl: Jeho synové se rouhali a on jim v tom nezabránil.
14 Proto o Elího domě přísahám: Vina Elího domu nebude nikdy přikryta žádnou obětí ani darem!“
15 Samuel zůstal ležet až do rána, kdy měl jít otevřít dveře Hospodinovy svatyně. Bál se totiž vyprávět to vidění Elímu.
16 Ten si však Samuele zavolal: „Samueli, synu můj!“ „Tady jsem,“ odpověděl Samuel.
17 „Co ti řekl?“ ptal se ho Elí. „Prosím, nic přede mnou netaj. Ať tě Bůh potrestá a ještě ti přidá, jestliže mi zatajíš jediné slovo z toho, co ti řekl!“
18 A tak mu to Samuel všechno pověděl a nezatajil mu vůbec nic. Elí na to řekl: „On je Hospodin; ať učiní, co se mu zlíbí.“
19 Samuel pak rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby jediné z jeho slov selhalo.