3 Namítli ale: „Nemůžeš jít s námi! Kdybychom museli utíkat, nebude jim záležet na nás; nebude je zajímat, ani kdyby nás polovina padla. Ty jsi přece cennější než deset tisíc z nás. Teď nám lépe pomůžeš, když zůstaneš ve městě.“
4 „Udělám, co chcete,“ svolil tedy král. Postavil se k bráně a všechen lid pochodoval ven po stovkách a tisících.
5 Král tehdy přikázal Joábovi, Abišajovi a Itajovi: „Zacházejte mi s Abšalomem šetrně – vždyť je to můj chlapec!“ Celé vojsko slyšelo, jaké příkazy dal král všem velitelům ohledně Abšaloma.
6 A tak vytáhli do pole proti Izraeli. K bitvě došlo v Efraimském lese
7 a Davidovi muži tam izraelské vojsko porazili. V té hrozné řeži onoho dne padlo na 20 000 vojáků.
8 Boj se rozšířil po celém kraji a les toho dne pohltil více mužů, než kolik jich padlo mečem.
9 Abšalom znenadání narazil na Davidovy muže, a tak na svém mezku ujížděl pryč. Když ale mezek probíhal pod hustými větvemi velikého dubu, Abšalom v nich uvízl za vlasy. Mezek pod ním běžel dál, ale on zůstal viset mezi nebem a zemí.