16 Tvůj dům a tvé království zůstanou přede mnou navěky, tvůj trůn se navěky nepohne.“
17 Přesně těmito slovy, přesně podle tohoto vidění promluvil Nátan k Davidovi.
18 Král David pak přišel, posadil se před Hospodinem a řekl: „Kdo jsem já, Hospodine, Pane můj, a co je můj dům, žes mě dovedl až sem?
19 A i to se ti ještě zdálo málo, Hospodine, Pane můj, takže jsi domu svého služebníka dokonce přislíbil budoucnost. Bývá snad takový úděl člověka, Hospodine, Pane můj?
20 Co k tomu David ještě může říci? Ty přece znáš svého služebníka, Hospodine, Pane můj!
21 Pro své slovo a podle svého srdce jsi svému služebníku zjevil všechny tyto velkolepé věci.
22 Jak jsi veliký, Hospodine, Pane můj! Nikdo není jako ty a není Boha kromě tebe, jak jsme vždy na vlastní uši slyšeli.