2 Řekl: „Hospodin přišel ze Sinaje, ze Seíru, jako když slunce vychází, tak jim z pohoří Paran zazářil. S nesčíslnými tisíci kráčel od Kádeše, oheň Zákona vzešel z jeho pravice.
3 Ó, jak miluješ lidi! Všechny své svaté v ruce máš. Oni se k tvým nohám přivinuli, aby přijímali slova tvá –
4 Zákon, jenž Mojžíš vydal nám, dědictví shromáždění Jákobova.
5 Ješurunovi stal se králem, vůdcové lidu když sešli se společně s kmeny Izraele.
6 Ruben ať žije, ať nikdy nevymře, ač jeho mužů jen hrstka je!“
7 O Judovi řekl: „Vyslýchej, Hospodine, hlas Judův, k jeho lidu jej zpět přiváděj. Když bojuje svou vlastní rukou, proti nepřátelům mu pomáhej.“
8 O Levim řekl: „Kéž tvé urim a tumim, Hospodine, připadne muži tobě věrnému! Zkusils jej onou zkouškou v Masse, přel ses s ním u vod sváru v Meribě.