10 Svým dechem zavál jsi, moře je přikrylo, jak olovo klesli do mohutných vod.
11 Kdo je jako ty mezi bohy, Hospodine? Kdo je jako ty – mohutný ve svatosti, úžasný ve chvalách, konající divy?
12 Napřáhls pravici, země je pohltila.
13 Lid, jejž jsi vykoupil, však láskou provázíš, svou silou zvolna vedeš jej až k příbytku své svatosti.
14 Národy roztřesou se, až to uslyší, filištínský lid úzkost zachvátí.
15 Tehdy se zhrozí kmeny edomské, moábských siláků se zmocní děs, všichni obyvatelé Kanaánu už se potácí!
16 Hrůza a strach je přepadne, pro velikost paže tvé zmlknou jak kámen, než přejde tvůj lid, Hospodine, než přejde lid, jejž sis vytvořil.