1 Jonáše ale popadla veliká zlost. Rozzlobilo ho to tak,
2 že se k Hospodinu modlil: „No prosím, Hospodine, neříkal jsem to ještě doma? Právě proto jsem předtím utíkal za moře: Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a soucitný, shovívavý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a který od zla upouští.
3 Radši mě teď, Hospodine, rovnou zabij! To radši zemřu, než abych žil!“
4 Hospodin mu odpověděl: „Myslíš, že se zlobíš právem?“
5 Jonáš pak odešel z města a usadil se na východ od něj. Postavil si tam budku a sedl si do jejího stínu, aby vyhlížel, co se s tím městem stane.