17 Má duše nezná pokoje, na vše dobré jsem zapomněl.
18 To je můj konec, řekl jsem, u Hospodina pro mě není naděje!
19 Myslím na svou bídu, na své bloudění, na ten pelyněk a trpké byliny.
20 Když o tom stále přemýšlím, má duše klesá níž a níž.
21 Toto však k srdci beru si, toto je mojí nadějí:
22 Hospodinova láska nepomíjí, jeho soucit nikdy nekončí.
23 Každé ráno stále nová, tvá věrnost je tak veliká!