2 Potom Boáz pozval deset z městských stařešinů a řekl: „Posaďte se tu.“ A když se posadili,
3 pověděl tomu příbuznému: „Noemi, která se vrátila z moábského kraje, chce postoupit nárok na díl pole, který patřil našemu bratru Elimelechovi.
4 Řekl jsem si, že ti to dám vědět a navrhnu ti: Pořiď si ho před těmito přísedícími, před stařešiny mého lidu. Chceš-li to pole vykoupit, vykup je. Pokud je nevykoupíš, vyjádři se, ať to vím. Jsi totiž nejbližší příbuzný a já jsem hned po tobě.“ A on řekl: „Vykoupím je.“
5 Tehdy Boáz dodal: „V den, kdy od Noemi získáš nárok na to pole, získáš i Moábku Rút, vdovu po mrtvém, abys tomu mrtvému vzbudil dědice, který ponese jeho jméno.“
6 Načež ten příbuzný řekl: „Tak to ho vykoupit nemohu – vždyť bych ohrozil vlastní dědictví! Vykup to pole místo mě; já nemohu.“
7 (Za starodávna byl v Izraeli při výkupu a směně tento obyčej: Ke stvrzení každého jednání si člověk zul sandál a podal ho druhému. Tak se v Izraeli dávalo svědectví.)
8 Ten příbuzný tedy Boázovi řekl: „Pořiď si ho sám,“ a zul si sandál.