6 Ale Kristus, jakožto Syn, vládne nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme.
7 Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho,
8 Nezatvrzujtež srdcí svých, jako při onom popouzení Boha v den pokušení toho na poušti;
9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé po čtyřidceti let.
10 Protož hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých.
11 Takže jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.
12 Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé, a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého.