15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě,a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.