1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.