2 Všichni královi otroci, kteří byli v královské bráně, klekali a klaněli se Hamanovi, protože tak o něm král přikázal. Mordokaj však neklekal a neklaněl se.
3 Královi otroci, kteří byli v královské bráně, Mordokajovi říkali: Proč přestupuješ králův příkaz?
4 I stalo se, když mu to říkali den co den a neuposlechl je, že to oznámili Hamanovi, aby viděli, zdali Mordokajova slova obstojí, protože jim oznámil, že je Judejec.
5 Tu Haman uviděl, že Mordokaj nekleká a neklaní se mu. Haman byl naplněn zlobou.
6 Pohrdl však ve svých očích tím, že by vztáhl ruku jen na samotného Mordokaje, protože mu pověděli o Mordokajově národu. Haman chtěl vyhladit všechny Judejce, kteří byli v celém Achašvérošově království, národ Mordokajův.
7 V prvním měsíci, to je v měsíci nísanu, v dvanáctém roce vlády krále Achašvéroše nechali padnout v Hamanově přítomnosti púr, to je los, ode dne ke dni a od měsíce k měsíci, až ke dvanáctému měsíci, to je k měsíci adaru.
8 Nato řekl Haman králi Achašvérošovi: Je tu jeden národ, roztroušený a oddělený mezi národy ve všech provinciích tvého království. Jejich nařízení jsou odlišná od jakéhokoliv národa, královská nařízení neplní a pro krále není vhodné, aby jim dopřával odpočinutí.