12 Avšak i nyní je Hospodinův výrok: Navraťte se ke mně celým svým srdcem, s postem, s pláčem a s kvílením.
13 Roztrhněte svá srdce, ne svá roucha a navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, protože je milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, slitovává se nad zlem.
14 Kdo ví, snad se odvrátí, slituje a zanechá za sebou požehnání. Přídavná a litá oběť patří Hospodinu, vašemu Bohu.
15 Trubte na beraní roh na Sijónu, nachystejte půst, svolejte shromáždění.
16 Shromážděte lid, posvěťte shromáždění! Shromážděte starší, shromážděte děti i kojence od prsů! Ať vyjde ženich ze své komnaty a nevěsta ze své svatební komůrky.
17 Mezi předsíní a oltářem ať pláčou kněží, Hospodinovi služebníci. Ať říkají: Hospodine, pohleď s lítostí na svůj lid a nevydávej své dědictví v potupu, za pořekadlo mezi pohanskými národy. Proč by měli říkat mezi národy: Kde je jejich Bůh?
18 Nato Hospodin vzplál žárlivostí pro svou zemi a měl soucit se svým lidem.