4 Soudce ji dlouho odbýval, ale nakonec si řekl: ‚Je mi sice jedno, co si Bůh nebo lidé o té věci myslí,
5 ale když je tak neodbytná, vyhovím jí. Jinak bude stále za mnou chodit, až mne umoří.‘
6 Vidíte, neodbytné prosebnici nakonec vyhoví i tak špatný soudce.
7 Jak by Bůh nepřišel na pomoc těm, kteří k němu volají dnem i nocí.
8 I když jim okamžitě nevyhoví, přesto jim trpělivě naslouchá a nakonec pomůže v pravý čas. Ale až znovu přijdu, naleznu lidi s tak vytrvalou vírou?“
9 Těm, kteří si myslí, že jsou bez chyby, a dívají se na druhé spatra, vyprávěl Ježíš toto podobenství:
10 „Dva muži přišli do chrámu, aby se pomodlili; jeden farizej a druhý publikán.