35 A oni zase vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak poznali Ježíše podle způsobu lámání chleba.
36 Ještě neskončili svoje vyprávění a tu sám Ježíš stál mezi nimi a pozdravil je: „Pokoj vám!“
37 Velice se lekli; domnívali se, že se jim zjevil nějaký duch.
38 Avšak on je pokáral: „Co se lekáte a proč si vymýšlíte takové věci?
39 Podívejte se na moje ruce a nohy, jsem to opravdu já. Můžete si na mne sáhnout, nejsem duch, ten nemá tělo z masa a kostí.“
40 Při těch slovech jim ukázal rány po hřebech na rukou i na nohou.
41 Jeho žáci tomu stále nemohli uvěřit, připadalo jim to příliš krásné, než aby to mohla být pravda. Požádal je tedy: „Máte tu něco k jídlu?“