2 Kdyby toho byl dosáhl svými skutky, měl by na co být hrdý.
3 On si však nedobyl Božího uznání tím, co dělal, ale jen tím, že Bohu důvěřoval.
4-6 Stejně i David mluví o šťastných lidech, které Bůh považuje za bezúhonné bez jakékoliv vlastní zásluhy:
7 „Jak dobře je těm,jimž Bůh odpustil jejich provinění,
8 jak šťasten je každý,komu viny nepočítáa na jeho poklesky nehledí!“
9 Nuže, platí to snad jen o židech, kteří se podrobili obřadu náboženské obřízky? O Abrahamovi jsem řekl, že byl uznán dokonalým pro svoji víru.
10 Kdy se to stalo? Po jeho obřezání na znamení židovství – nebo ještě před ním? Ano, bylo to ještě před tím, než se stal židem.