25 To o něm zpívá David v žalmu:‚Pána mám neustále před očima,stojí při mně, a tak nezakolísám.
26 Proto se mé srdce raduje,moje ústa zpívají,vždyť i pro mé mrtvé tělo zůstává naděje.
27 Ty mne nenecháš mezi mrtvými,nedopustíš, aby tělo tvého vyvoleného podlehlo zkáze.
28 Povedeš mne cestou životaa dáš mi, abych se radoval u tebe.‘
29 Je nám všem jasné, že dávný král David zemřel, byl pochován a jeho hrob je tady až dodnes.
30 Nemluvil tedy o sobě, ale prorokoval to o Mesiáši, který podle Božího slibu měl být Davidovým potomkem. A tak když říkal, že nezůstane mezi mrtvými a jeho tělo nepodlehne zkáze,
31 viděl vlastně dopředu Kristovo vzkříšení z mrtvých.