10 Na světě je koneckonců tolik různých řečí a žádná z nich není beze smyslu.
11 Mluví-li však někdo řečí, které nerozumím, zůstaneme jeden druhému cizincem.
12 Stejné je to s vámi. Když jste tedy tak horliví po duchovních darech, snažte se v nich vyrůst pro posílení církve.
13 Kdo mluví v jazycích, ať se proto modlí, aby je mohl vykládat.
14 Když se totiž modlím v jazycích, modlí se můj duch, ale má mysl zahálí.
15 Co s tím? Ano, budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí. Budu zpívat duchem, ale budu zpívat i myslí.
16 Kdybys totiž dobrořečil jen duchem a byl by přítomen někdo nezasvěcený, jak řekne „Amen“ ke tvému díkůčinění, když neví, co říkáš?