1 Bratři, chci vám připomenout evangelium, jež jsem vám kázal, jež jste přijali, v němž stojíte
2 a jímž jste spaseni (pokud se ovšem držíte slova, které jsem vám kázal – jinak byste uvěřili zbytečně).
3 Předal jsem vám to hlavní, co jsem sám přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem,
4 byl pohřben a třetí den byl vzkříšen podle Písem.
5 Ukázal se Petrovi, potom Dvanácti,
6 poté se ukázal více než pěti stům bratrů najednou (někteří už zesnuli, ale většina z nich ještě žije),
7 poté se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům
8 a naposledy ze všech se ukázal i mně, nedochůdčeti.
9 Jsem totiž ze všech apoštolů ten nejposlednější; nezasloužím si ani být apoštolem nazýván – vždyť jsem kdysi pronásledoval Boží církev!
10 Boží milostí jsem ale to, co jsem, a jeho milost ke mně nevyšla naprázdno. Pracoval jsem více než oni všichni, avšak ne já, ale Boží milost, která je se mnou.
11 Toto kážeme – jak já, tak oni – a tomuto jste uvěřili.
12 Když se tedy káže o Kristu, že byl vzkříšen z mrtvých, jak mohou někteří z vás popírat zmrtvýchvstání?
13 Jestliže není zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus!
14 A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, pak je naše kázání k ničemu; celá vaše víra je k ničemu!
15 Z nás se pak stávají falešní Boží svědkové, protože jsme o Bohu tvrdili, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil – pokud totiž mrtví nemohou být vzkříšeni.
16 Jestliže mrtví nemohou být vzkříšeni, pak nebyl vzkříšen ani Kristus!
17 A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, vaše víra je marná – ještě jste ve svých hříších.
18 Pak tedy i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli.
19 Máme-li v Kristu naději pouze pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí.
20 Kristus ale byl vzkříšen jakožto první ze všech zesnulých.
21 Jako skrze člověka přišla smrt, tak skrze člověka přišlo zmrtvýchvstání.
22 Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí.
23 Každý však ve svém pořadí: Kristus jako první, při jeho příchodu pak ti, kdo jsou Kristovi.
24 Potom přijde konec: až Kristus přemůže veškerou vládu, vrchnost a moc, předá království Bohu a Otci.
25 Musí totiž kralovat, než mu Bůh položí všechny nepřátele k nohám.
26 Poslední nepřítel, jenž bude přemožen, je smrt.
27 Vždyť „všechno položil k jeho nohám“. (Když ovšem říká, že je mu všechno poddáno, je zřejmé, že je to všechno kromě Toho, který mu to poddal.)
28 Až mu tedy bude všechno poddáno, pak se i sám Syn poddá Tomu, který mu všechno poddal, aby Bůh byl všechno ve všem.
29 A vůbec, co si počnou ti, kdo se nechávají křtít za mrtvé? Proč se za ně křtí, jestliže mrtví nebudou vzkříšeni?
30 Proč my sami každým okamžikem podstupujeme nebezpečí?
31 Při chloubě, kterou mám ve vás v Kristu Ježíši, našem Pánu, prohlašuji, že denně čelím smrti.
32 K čemu mi to z lidského pohledu je, že jsem bojoval s těmi šelmami v Efesu? Jestliže mrtví nebudou vzkříšeni, pak: „Jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme!“
33 Nepleťte se: „Špatné vztahy kazí mravy.“
34 Opravdu se vzpamatujte a zanechte hříchu. Někteří totiž Boha vůbec neznají – říkám to k vaší hanbě!
35 Někdo ale řekne: „Jak budou mrtví vzkříšeni? A v jakém přijdou těle?“
36 Blázne! To, co seješ, neožije, dokud to nezemře.
37 A co seješ? Ne to tělo, které vyroste, ale holé zrno – třeba zrno pšenice nebo nějaké jiné.
38 Bůh mu pak dává tělo, jak sám chce, každému z těch semen jeho vlastní tělo.
39 Není tělo jako tělo. Jiné je tělo lidské, jiné tělo zvířecí, jiné tělo ptačí a jiné zase rybí.
40 Jsou také těla nebeská a těla pozemská; ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.
41 Jiná je sláva slunce, jiná sláva měsíce a jiná sláva hvězd, i samotné hvězdy se jedna od druhé ve slávě liší.
42 Tak je to také se zmrtvýchvstáním. Pohřbívá se smrtelné tělo, křísí se nesmrtelné.
43 Pohřbívá se odpudivé, křísí se slavné; pohřbívá se bezvládné, křísí se mocné.
44 Pohřbívá se tělo přirozené, křísí se tělo duchovní. Je-li přirozené tělo, je i tělo duchovní.
45 Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší,“ ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem.
46 Nejdříve však není to duchovní, ale to přirozené, teprve potom to duchovní.
47 První člověk byl z prachu země, druhý člověk je z nebe.
48 Jaký byl ten z prachu země, takoví jsou ti pozemští, a jaký ten nebeský, takoví i nebeští.
49 Jako jsme nesli obraz toho, kdo byl z prachu země, tak poneseme i obraz toho nebeského.
50 Říkám vám, bratři, že tělo a krev nemůže mít podíl na Božím království a smrtelnost nemůže mít podíl na nesmrtelnosti.
51 Prozradím vám teď tajemství: Všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni –
52 naráz, v okamžiku, za zvuku polnice ohlašující konec. Až zatroubí, mrtví budou vzkříšeni k nesmrtelnosti a my budeme proměněni.
53 Toto pomíjivé musí obléci nepomíjivost, toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost.
54 A až toto pomíjivé oblékne nepomíjivost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se naplní, co je psáno: „Smrt je pohlcena, přišlo vítězství!“
55 „Kde je teď, smrti, to tvé vítězství? Kde je teď, peklo, ta tvá zbraň?“
56 Onou zbraní smrti je hřích a silou hříchu je Zákon.
57 Ale díky Bohu, který nám dává vítězství v našem Pánu Ježíši Kristu!
58 Proto, moji milovaní bratři, buďte pevní a nepohnutelní, rozrůstejte se v Pánově díle a vězte, že vaše práce pro Pána není zbytečná.