1 Já starší píšu milovanému Gaiovi, kterého miluji v pravdě.
2 Milovaný, především si přeji, abys ve všem prospíval a byl zdráv, tak jako prospívá tvá duše.
3 Udělalo mi nesmírnou radost, když přišli bratři a vydávali svědectví o tvé opravdovosti a o tom, jak žiješ v pravdě.
4 Nemám větší radost než slyšet, že mé děti žijí v pravdě!
5 Milovaný, prokazuješ svou věrnost v tom, jak se chováš k bratrům a zvláště k hostům.
6 Oni sami vydali před církví svědectví o tvé lásce. Uděláš dobře, když je vypravíš na cestu, jak se to Bohu líbí.
7 Jsou přece na cestách kvůli jeho jménu a od pohanů nic nepřijímají.
8 Chceme-li tedy pomáhat pravdě, musíme takové lidi přijímat.
9 Psal jsem o tom vaší církvi, ale Diotrefes, který tak rád poroučí druhým, nás neuznává.
10 Proto až přijdu, připomenu, co dělá, když o nás šíří ty zlé nesmysly. A jako by toho nebylo dost, nejenže sám bratry nepřijímá, ale druhým to zakazuje a vyhání je z církve.
11 Milovaný, neber si příklad ze zlého, ale z dobrého. Kdo jedná dobře, je z Boha; kdo jedná zle, Boha vůbec neviděl.
12 Demetrios má dobré svědectví ode všech, i od samotné pravdy. I my mu vydáváme svědectví a víš, že naše svědectví je pravdivé.
13 Napsal bych ti ještě mnohem více, ale nechci ti psát inkoustem a perem.
14 Mám totiž naději, že tě brzy uvidím a promluvíme spolu tváří v tvář.
15 Pokoj tobě. Pozdravují tě přátelé. Pozdravuj každého z přátel osobně.