1 Nesnažte se mnozí stát učiteli, bratři moji – vězte, že budeme souzeni přísněji.
2 Všichni přece v mnohém chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, dosáhl dokonalosti a je schopen se ovládat v každém ohledu.
3 Když dáme koním do huby udidlo, abychom je zkrotili, můžeme pak ovládat celé jejich tělo.
4 I mohutné lodě hnané prudkým větrem řídí malé kormidlo, kamkoli kormidelník chce.
5 Stejně tak i jazyk je malý sval, ale co všechno dokáže! Považte, jak dokáže maličký oheň zapálit veliký les.
6 I jazyk je oheň! Mezi všemi orgány našeho těla představuje jazyk svět zla. Poskvrňuje celé tělo a spaluje celý běh života, neboť je rozpalován peklem.
7 Lidstvo se pokouší zkrotit každý druh zvířat, ptáků, plazů i mořských tvorů a daří se mu to,
8 ale jazyk žádný člověk zkrotit neumí. Je to nezvládnutelné zlo, plné smrtelného jedu.
9 Jím dobrořečíme Pánu a Otci, jím také zlořečíme lidem stvořeným k Boží podobě.
10 Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání. Bratři moji, tak to nemá být!
11 Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou vodu?
12 Může snad, bratři moji, fíkovník plodit olivy anebo vinná réva fíky? Stejně tak solný pramen nevydává sladkou vodu.
13 Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať to prokáže svými skutky – ušlechtilým životem ve vlídné moudrosti.
14 Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě.
15 To není moudrost přicházející shůry, ale ta pozemská, pudová a ďábelská.
16 Kde je totiž závist a svárlivost, tam vzniká nepokoj a kdejaká špatnost.
17 Moudrost, která je shůry, je ale především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká.
18 Ti, kdo rozsévají pokoj, sklidí ovoce spravedlnosti.