1 „Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká jinudy, je zloděj a lupič,
2 kdo ale vchází dveřmi, to je pastýř ovcí
3 a tomu vrátný otvírá. Ovce slyší jeho hlas a on své ovce volá jménem a vyvádí je.
4 Když je všechny vypustí, jde před nimi a ovce jdou za ním, neboť znají jeho hlas.
5 Za cizím nikdy nepůjdou, ale utečou od něj, neboť neznají hlas cizích.“
6 Ježíš jim to řekl obrazně, ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.
7 Ježíš k nim tedy znovu promluvil: „Amen, amen, říkám vám: Já jsem dveře ovcí.
8 Všichni, kolik jich přišlo přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly.
9 Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.
10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti.
11 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř za ovce pokládá svůj život.
12 Nádeník ale není pastýř a ovce mu nepatří; když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká. Když se pak vlk vrhá na ovce a rozhání je,
13 nádeník utíká, protože je nádeník a na ovcích mu nezáleží.
14 Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a mé ovce znají mě,
15 jako mě zná Otec a já znám Otce; a pokládám svůj život za ovce.
16 Mám však i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas, a tehdy bude jedno stádo a jeden pastýř.
17 Otec mě miluje, protože pokládám svůj život, abych ho zase přijal.
18 Nikdo mi ho nebere, sám ho pokládám. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“
19 Kvůli těm slovům se mezi Židy strhla hádka.
20 Mnozí z nich říkali: „Je posedlý démonem a blázní! Co ho posloucháte?“
21 Jiní říkali: „Posedlý člověk takhle nemluví. Může snad démon otvírat oči slepým?“
22 Přišla zima a v Jeruzalémě se konal svátek Zasvěcení chrámu.
23 Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví.
24 Tam ho obstoupili Židé se slovy: „Jak dlouho nás budeš napínat? Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to jasně.“
25 „Řekl jsem vám to, a nevěříte,“ odpověděl jim Ježíš. „Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví.
26 Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí.
27 Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě.
28 Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo nevyrve.
29 Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vyrvat z ruky mého Otce.
30 Já a Otec jsme jedno.“
31 Židé tedy znovu vzali kamení, aby ho ukamenovali.
32 Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Za který z nich mě chcete kamenovat?“
33 „Nechceme tě kamenovat za dobrý skutek, ale za rouhání,“ odpověděli mu Židé. „Jsi člověk, a děláš ze sebe Boha!“
34 Ježíš odvětil: „Není ve vašem Zákoně psáno: ‚Řekl jsem: Jste bohové‘?
35 Jestliže ty, kteří dostali Boží slovo, nazval bohy – a Písmo nemůže být zrušeno –
36 proč mě, kterého Otec posvětil a poslal na svět, obviňujete z rouhání, když jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘?
37 Nedělám-li skutky svého Otce, nevěřte mi.
38 Pokud je však dělám, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a věděli, že Otec je ve mně a já v něm.“
39 Chtěli ho tedy opět zatknout, ale unikl jim z rukou.
40 Vrátil se zpátky za Jordán, na místo, kde dříve křtil Jan, a zůstal tam.
41 Přicházelo tam za ním mnoho lidí. Říkali: „Jan sice neudělal žádný zázrak, ale všechno, co řekl o tomhle muži, byla pravda.“
42 A mnozí tam v něho uvěřili.