14 Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království!
15 Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“
16 Potom je bral do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim.
17 Když se znovu vydal na cestu, doběhl je jeden muž, poklekl před ním a ptal se ho: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“
18 „Proč mě nazýváš dobrým?“ opáčil Ježíš. „Nikdo není dobrý, jen jediný – Bůh.
19 Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, nepodváděj, cti svého otce i matku.‘“
20 „Mistře,“ odpověděl, „to všechno jsem dodržoval odmalička.“