2 Říkali si totiž: „O svátcích ne, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.“
3 Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, přišla žena s alabastrovou nádobkou velmi drahé masti z pravého nardu. A když tu nádobku rozbila a vylila na jeho hlavu,
4 někteří se rozhořčili: „K čemu taková ztráta?
5 Ta mast se mohla prodat aspoň za tři sta denárů! Mohlo se to rozdat chudým!“ A hubovali ji.
6 Ježíš jim ale řekl: „Nechte ji. Proč ji trápíte? Udělala pro mě něco krásného.
7 Chudé tu budete mít vždycky a můžete jim pomáhat, kdykoli budete chtít; mě ale vždycky mít nebudete.
8 Ona udělala, co mohla. Předem pomazala mé tělo k pohřbu.