6 Byli tu ale někteří ze znalců Písma. Seděli tam a v srdcích si říkali:
7 „Jak to mluví? To je rouhání! Kdo může odpouštět hříchy než samotný Bůh?“
8 Ježíš v duchu ihned poznal, co si pro sebe říkají, a zeptal se jich: „Jak to přemýšlíte?
9 Co je snadnější? Říci ochrnutému: ‚Tvé hříchy jsou odpuštěny,‘ anebo: ‚Vstaň, vezmi si lehátko a choď?‘
10 Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy" – tehdy pověděl ochrnutému –
11 „říkám ti, vstaň, vezmi si lehátko a jdi domů.“
12 On hned vstal, přede všemi vzal své lehátko a odešel. Všichni byli ohromeni a oslavovali Boha: „Nic takového jsme nikdy neviděli!“