1 S příchodem sedmého měsíce už byli synové Izraele usazeni ve městech. Jako jeden muž se ale shromáždili k Jeruzalému,
2 neboť Jošua, syn Jocadakův, se svými bratry kněžími a Zerubábel, syn Šealtielův, se svými bratry začali stavět oltář Bohu Izraele, aby na něm mohli přinášet zápalné oběti, jak je psáno v Zákoně Božího služebníka Mojžíše.
3 Obnovili oltář na původních základech. Přestože měli obavy z okolních národů, přinesli na něm zápalné oběti Hospodinu, a sice ranní i večerní zápalné oběti.
4 Slavili také Svátek stánků, jak je psáno. Den co den přinášeli předepsané zápalné oběti
5 a také stálou zápalnou oběť při novoluních a při všech Hospodinových slavnostech, za každého, kdo dobrovolně přinášel oběť Hospodinu.
6 Zápalné oběti Hospodinu začali přinášet od prvního dne sedmého měsíce, ačkoli Hospodinův chrám ještě neměl ani základy.
7 Podle povolení od krále Kýra pak dali peníze kameníkům a tesařům a za jídlo, pití a olej najali Sidonské a Týrské, aby po moři přivezli cedrové dřevo z Libanonu do Jafy.
8 Druhého měsíce druhého roku po svém příchodu k Božímu domu do Jeruzaléma zahájili Zerubábel, syn Šealtielův, a Jošua, syn Jocadakův, stavbu. Zbytek lidu (kněží, levité i všichni, kdo se vrátili ze zajetí do Jeruzaléma), se k nim připojil a dohledem nad stavbou Hospodinova chrámu pověřili levity starší dvaceti let.
9 Řízení prací na Božím domě se ujal Jošua se svými syny a bratry, Kadmiel se svými syny (potomky Hodaviášovými) a potomci Chenadadovi se svými syny a bratry – samí levité.
10 Když stavitelé pokládali základy Hospodinova chrámu, kněží oblečení do slavnostních rouch stáli na svých místech s trubkami stejně jako levité, synové Asafovi, s činely, aby chválili Hospodina podle pokynů izraelského krále Davida.
11 Opěvovali Hospodina a vzdávali mu chválu a díky: „Je tak dobrý! Jeho láska k Izraeli trvá navěky!“ Když byl položen základ Hospodinova chrámu, všechen lid hlasitě provolával chválu Hospodinu.
12 Mnozí ze starších kněží, levitů a rodových vůdců, kteří ještě pamatovali původní chrám, hlasitě plakali, když na vlastní oči viděli položení základů tohoto chrámu. Mnozí jiní ale křičeli radostí,
13 takže zvuk pláče zanikal v radostném křiku. Lid volal hlasitě, až se to rozléhalo široko daleko.