16 Pak vám budeme dávat své dcery a brát si vaše, budeme bydlet s vámi a budeme jeden lid.
17 Pokud nás však neposlechnete a neobřežete se, vezmeme si svou dceru a odejdeme.“
18 Jejich slova se Chamorovi i jeho synu Šechemovi zalíbila
19 a ten mládenec neváhal tu věc vykonat, neboť po Jákobově dceři velmi toužil. (Šechem byl z celé rodiny svého otce ten nejváženější.)
20 Chamor a jeho syn Šechem tedy přišli k bráně svého města a promluvili k tamním měšťanům:
21 „Tito muži se k nám chovají pokojně. Ať tedy bydlí v této zemi a obchodují v ní. Hle, země je přece dost prostorná i pro ně; berme si tedy jejich dcery za ženy a své dcery dávejme jim.
22 Vyhoví nám ovšem a budou s námi bydlet jako jeden lid jen s touto podmínkou: každý z nás, kdo je mužského pohlaví, se musí dát obřezat, jako jsou obřezaní oni.