1 Běda tomu zatvrzelému městu plnému špíny a útisku!
2 Nikoho neposlouchá, nedá se poučit; nedoufá v Hospodina, ke svému Bohu se nechce přiblížit.
3 Jeho velmoži jsou řvoucí lvi, jeho soudci jak vlci večerní, po kterých ráno zbývají jen ohryzané kosti.
4 Jeho proroci jsou dobrodruzi, lidé prosáklí zradou. Jeho kněží znesvěcují svatyni, když znásilňují Zákon.
5 Hospodin je v tom městě spravedlivý, nekoná žádné zlo. Ráno co ráno, denně bez ustání vynáší na světlo svůj soud; zlosyn však neví, co je stud!
6 „Vyhladil jsem národy, že jejich bašty zpustly. Jejich ulice jsem zničil, že tudy nikdo nechodí. Z jejich měst zůstaly rozvaliny, z jejich obyvatel nezbyl jediný.
7 Myslel jsem si: ‚Teď mě snad budeš ctít, teď se snad necháš poučit!‘ Jejich domov by pak nebyl zničen, nedopadl by na ně žádný trest. Oni však o to horlivěji páchají hanebnost při všem, co dělají.
8 Proto mě čekejte, praví Hospodin, v den, kdy povstanu, abych svědčil! Toto je můj soud: Posbírám národy, shromáždím království a vyliji na ně svou prchlivost, všechnu svou rozpálenou zlost. Ano! Žár mé žárlivosti pohltí celou zemi!“
9 „Tehdy dám národům čisté rty, aby všichni vzývali jméno Hospodin a společně mu sloužili.
10 Ti, kdo mě uctívají za habešskými řekami, můj rozptýlený lid, ti mi přinesou mé oběti.
11 V ten den už se nebudete muset stydět za všechny své vzpoury proti mně. Tehdy z vašeho středu odstraním ty vaše pyšné chvastouny. Už nikdy nebudete namyšlení na hoře mé svatosti.
12 Ponechám ve vašem středu pokorný a ponížený lid – ty, kteří v Hospodinově jménu nacházejí své bezpečí.
13 Pozůstatek Izraele už nebude jednat zle, nebudou mluvit lež, lstivý jazyk se u nich nenajde. Budou se pást a odpočívat v bezpečí a nikdo už je nezděsí.“
14 Jásej, Dcero sionská! Prozpěvuj, Izraeli! Raduj a vesel se celým srdcem, Dcero jeruzalémská!
15 Hospodin zrušil tvůj rozsudek a nepřítele odvrátil. Hospodin, Král Izraele, je vprostřed tebe – neboj se už žádné pohromy!
16 V ten den řeknou Jeruzalému: „Neboj se, Sione, nesvěšuj ruce!
17 Hospodin, tvůj Bůh, je vprostřed tebe – hrdina, jenž tě zachrání. Šťastně se bude z tebe veselit, až tě svou láskou obnoví; zajásá nad tebou samou radostí
18 jako v den slavnosti.“ „Odstraním z tebe neštěstí, abys už nenesl břímě potupy.
19 Hle – v ten čas skoncuji se všemi, kdo tě trápili! Zachráním ale kulhavou a zahnanou zpět přivedu. Způsobím jim čest a slávu v každé zemi, kde nesli pohanu.
20 V ten čas vás znovu přivedu, v ten čas vás shromáždím. Ano, dám vám čest a slávu mezi všemi národy na zemi, až změním váš osud před vašimi zraky, praví Hospodin.“