6 „Vyhladil jsem národy, že jejich bašty zpustly. Jejich ulice jsem zničil, že tudy nikdo nechodí. Z jejich měst zůstaly rozvaliny, z jejich obyvatel nezbyl jediný.
7 Myslel jsem si: ‚Teď mě snad budeš ctít, teď se snad necháš poučit!‘ Jejich domov by pak nebyl zničen, nedopadl by na ně žádný trest. Oni však o to horlivěji páchají hanebnost při všem, co dělají.
8 Proto mě čekejte, praví Hospodin, v den, kdy povstanu, abych svědčil! Toto je můj soud: Posbírám národy, shromáždím království a vyliji na ně svou prchlivost, všechnu svou rozpálenou zlost. Ano! Žár mé žárlivosti pohltí celou zemi!“
9 „Tehdy dám národům čisté rty, aby všichni vzývali jméno Hospodin a společně mu sloužili.
10 Ti, kdo mě uctívají za habešskými řekami, můj rozptýlený lid, ti mi přinesou mé oběti.
11 V ten den už se nebudete muset stydět za všechny své vzpoury proti mně. Tehdy z vašeho středu odstraním ty vaše pyšné chvastouny. Už nikdy nebudete namyšlení na hoře mé svatosti.
12 Ponechám ve vašem středu pokorný a ponížený lid – ty, kteří v Hospodinově jménu nacházejí své bezpečí.