17 To, co teď říkám, neříkám podle Pána, ale jako v nerozumu, v této jistotě chlouby.
18 Protože se mnozí chlubí podle těla, i já se pochlubím.
19 Rádi totiž snášíte nerozumné, protože sami jste rozumní.
20 Snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás někdo obírá, když se někdo vyvyšuje, když vás někdo bije do tváře.
21 K vlastní hanbě vyznávám: jako bychom byli v této věci slabí. Ale v čemkoliv si někdo troufá -- mluvím ovšem z nerozumu --, troufám si i já.
22 Jsou Hebrejci? Já také. Jsou Izraelci? Já také. Jsou potomci Abrahamovi? Já také.
23 Jsou služebníci Kristovi? Mluvím bez rozumu: Já nad to. Hojněji v těžkých pracích, hojněji ve vězeních, nad míru v ranách, častokrát v ohrožení života.