1 Rozhodl jsem se však, že k vám nepřijdu opět v zármutku.
2 Neboť jestliže já vás zarmucuji, kdo mi bude působit radost, neli ten, koho já zarmucuji?
3 A právě toto píšu, abych po svém příchodu neměl zármutek kvůli těm, kdo mi měli působit radost; jsem o vás všech přesvědčen, že moje radost je radostí vás všech.
4 Vždyť vám píšu ve velikém soužení, v sevření srdce a s mnohými slzami; ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou k vám překypuji.
5 Způsobilli někdo zármutek, nezpůsobil ho jen mně, ale zčásti -- abych nepřeháněl -- vám všem.
6 Takovému člověku stačí pokárání, kterého se mu dostalo od většiny z vás.
7 Takže mu raději naopak odpusťte a povzbuďte ho, aby snad přemírou zármutku nebyl takový člověk pohlcen.
8 Vybízím vás tedy, abyste ho ujistili svou láskou.
9 Proto vám také píšu, abych vás vyzkoušel a poznal, jsteli ve všem poslušni.
10 Komu vy něco odpouštíte, odpouštím i já. Neboť i já, cokoliv jsem odpustil -- mělli jsem co odpustit -- učinil jsem to pro vás před tváří Kristovou,
11 abychom nebyli oklamáni od Satana; vždyť jeho úmysly nám nejsou neznámy.
12 Když jsem přišel do Troady hlásat evangelium Kristovo -- a naskytla se mi příležitost v Pánu --,
13 můj duch neměl pokoje, protože jsem nenalezl svého bratra Tita; rozloučil jsem se s nimi a odešel do Makedonie.
14 Díky Bohu, který nás stále vede v triumfálním průvodu v Kristu a zjevuje skrze nás na každém místě vůni své známosti.
15 Neboť jsme Kristovou libou vůní Bohu mezi těmi, kteří jsou zachraňováni, i mezi těmi, kteří jdou do záhuby.
16 Jedněm jsme vůní smrti ke smrti, druhým vůní života k životu. Ale kdo je k tomu způsobilý?
17 Neboť nejsme jako mnozí, kteří kupčí s Božím slovem, nýbrž jako ti, kdo mluví z upřímnosti, jako ti, kdo mluví z Boha, tak mluvíme před Boží tváří v Kristu.