17 I nechal je a vyšel ven z města do Betanie, kde přenocoval.
18 Když se časně ráno vracel do města, dostal hlad.
19 Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu, ale nenašel na něm nic, jen pouhé listí. Řekl mu: “Ať se z tebe již nikdy ovoce neurodí!” A fíkovník ihned uschl.
20 Když to učedníci uviděli, užasli se a říkali: “Jak ten fíkovník hned uschl!”
21 Ježíš jim na to řekl: “Amen, pravím vám, budeteli mít víru a nezapochybujeteli, učiníte nejen to, co jsem učinil s fíkovníkem, ale kdybyste i této hoře řekli: "Zvedni se a vrhni se do moře", stane se to.
22 A všechno, oč byste v modlitbě požádali, budeteli věřit, dostanete.”
23 Když přišel do chrámu a vyučoval, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: “V jaké pravomoci činíš tyto věci? Kdo ti dal tuto pravomoc?”