29 Jedni tábořili proti druhým sedm dní. Sedmého dne se stalo, že bitva začala a synové Izraele pobíjeli Aramejce, sto tisíc pěšáků v jednom dni.
30 Zbývající utíkali do Afeku, dovnitř města. Avšak hradby spadly na zbývajících dvacet sedm tisíc mužů. Benhadad utekl a vešel do města, do nejzazšího pokoje.
31 Jeho otroci mu řekli: Hle, slyšeli jsme, že králové domu izraelského jsou milosrdní králové. Vložme na svá bedra žíněná roucha a na hlavy provazy a vyjděme k izraelskému králi. Snad nechá tvou duši při životě.
32 Nato přepásali svá bedra žíněnými rouchy a na hlavy dali provazy. Tak šli k izraelskému králi a řekli mu: Tvůj otrok Benhadad řekl: Prosím, ať zůstane má duše naživu. Zeptal se: Žije ještě? Je mým bratrem.
33 Ti muži to vzali jako znamení, rychle ho vzali za slovo a řekli: Ano, Benhadad je tvým bratrem. Řekl: Jděte a přiveďte ho. Benhadad k němu vyšel a on ho vzal na vůz.
34 Řekl mu: Města, která vzal můj otec od tvého otce, ti vrátím, a ty si můžeš udělat tržní ulice v Damašku, tak jako si je udělal můj otec v Samaří. Achab nato: S takovou smlouvou tě propustím. Uzavřel s ním smlouvu a propustil ho.
35 Tehdy nějaký muž z prorockých žáků řekl svému druhovi podle Hospodinova slova: Udeř mě. Ale on ho nechtěl udeřit.