1 Potom svolal Šalomoun izraelské starší, všechny vůdce pokolení a předáky rodů synů Izraele ke králi Šalomounovi do Jeruzaléma, aby přenesli truhlu Hospodinovy smlouvy z Města Davidova, to je ze Sijónu.
2 Shromáždili se tedy ke králi Šalomounovi všichni izraelští muži ve svátek v měsíci etanímu, to je v měsíci sedmém.
3 Když přišli všichni izraelští starší, kněží vzali truhlu
4 a přenesli Hospodinovu truhlu. Stan setkávání a všechny svaté předměty, které byly ve stanu, přenesli kněží a lévité.
5 Král Šalomoun a celá pospolitost Izraele, která se k němu sešla, byli s ním před truhlou a obětovali brav a skot, který nemohl být pro množství spočítán ani sečten.
6 Kněží přinesli truhlu Hospodinovy smlouvy na její místo do svatyně domu, na nejsvětější místo, pod křídla cherubů.
7 Protože cherubové měli křídla roztažená nad místem truhly, zahalovali cherubové odshora truhlu i její tyče.
8 Tyče byly dlouhé, takže konce tyčí byly vidět ze svatého místa před svatyní, ale nebyly vidět ven. Jsou tam až dodnes.
9 V truhle byly pouze dvě kamenné desky, které tam uložil Mojžíš na Chorébu, když Hospodin uzavřel smlouvu se syny Izraele potom, co vyšli z egyptské země.
10 I stalo se, že když kněží vyšli ze svatého místa, naplnil Hospodinův dům oblak,
11 takže kněží nemohli stát a sloužit kvůli oblaku, protože Hospodinova sláva naplnila Hospodinův dům.
12 Tehdy Šalomoun řekl: Hospodin pravil, že bude přebývat v husté temnotě.
13 Postavil jsem ti dům k přebývání, sídlo, kde bys pobýval navěky.
14 Pak se král obrátil a požehnal celému shromáždění Izraele; celé shromáždění Izraele stálo.
15 Řekl: Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který svými ústy promluvil k mému otci Davidovi a svou rukou to naplnil. Řekl:
16 Ode dne, kdy jsem vyvedl svůj lid Izrael z Egypta, jsem nevyvolil žádné město ze všech izraelských kmenů pro stavbu domu, aby tam přebývalo mé jméno, ale vyvolil jsem Davida, aby byl nad mým lidem Izraelem.
17 Můj otec David měl na srdci postavit dům pro jméno Hospodina, Boha Izraele.
18 Hospodin však mému otci Davidovi řekl: Když jsi měl na srdci postavit dům pro mé jméno, udělal jsi dobře, že jsi to měl na srdci.
19 Ty ovšem nepostavíš ten dům, nýbrž tvůj syn, který vzejde z tvých beder, ten postaví dům pro mé jméno.
20 Hospodin naplnil své slovo, které promluvil. Povstal jsem po svém otci Davidovi a usedl jsem na izraelský trůn, jak Hospodin promluvil, a postavil jsem dům pro jméno Hospodina, Boha Izraele.
21 A nachystal jsem tam místo pro truhlu, v níž je Hospodinova smlouva, kterou uzavřel s našimi otci, když je vyvedl z egyptské země.
22 Nato se Šalomoun před celým shromážděním Izraele postavil před Hospodinův oltář, vztáhl své dlaně k nebesům
23 a řekl: Hospodine, Bože Izraele, není Bůh jako ty nahoře na nebesích ani dole na zemi, který zachovává smlouvu a milosrdenství svým otrokům, kteří chodí před tebou celým svým srdcem.
24 Ty jsi zachoval svému otroku, mému otci Davidovi, to, cos mu řekl; promluvil jsi svými ústy a svou rukou jsi to naplnil, jak je tomu dnes.
25 Nyní, Hospodine, Bože Izraele, zachovej svému otroku, mému otci Davidovi, to, cos mu řekl: Nebude ti vyhlazen přede mnou ten, kdo by seděl na izraelském trůnu, pokud ovšem budou tvoji synové dbát na svou cestu a chodit přede mnou tak, jak jsi chodil přede mnou ty.
26 Nyní, Bože Izraele, kéž se ukáže jako spolehlivé tvé slovo, které jsi promluvil ke svému otroku, mému otci Davidovi.
27 Což opravdu bude Bůh sídlit na zemi? Vždyť nebesa ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, tím méně tento dům, který jsem postavil.
28 A přece pohleď, Hospodine, můj Bože, na modlitbu svého otroka a na jeho úpěnlivou prosbu a vyslyš volání a modlitbu, kterou se dnes tvůj otrok před tebou modlí.
29 Kéž jsou tvé oči otevřené k tomuto domu nocí i dnem, k místu, o kterém jsi řekl: Tam bude přebývat mé jméno. Vyslyš modlitbu, kterou se tvůj otrok bude modlit na tomto místě.
30 Vyslyš úpěnlivou prosbu svého otroka a svého lidu Izraele, když se bude modlit na tomto místě, vyslyš na místě, kde sídlíš, na nebesích, vyslyš a odpusť.
31 Jestliže někdo zhřeší proti svému bližnímu a ten na něm vymůže přísahu, aby přísahal, on přijde a vysloví přísahu před tvým oltářem v tomto domě,
32 uslyš v nebesích, konej a zjednej právo svým otrokům: Ničemu prohlaš vinným a uval jeho cestu na jeho hlavu a spravedlivého prohlaš za spravedlivého a dej mu podle jeho spravedlnosti.
33 Jestliže bude tvůj lid Izrael poražen od nepřítele, protože proti tobě zhřeší, ale pak se k tobě navrátí, vzdají chválu tvému jménu, budou se modlit a prosit tě v tomto domě o smilování,
34 uslyš v nebesích, odpusť hřích svého lidu Izraele a přiveď je zpět do země, kterou jsi dal jejich otcům.
35 Jestliže budou uzavřena nebesa a nebude déšť, protože proti tobě zhřeší, ale pak se budou na tomto místě modlit, vzdají chválu tvému jménu a odvrátí se od svého hříchu, protože je pokoříš,
36 uslyš v nebesích, odpusť hřích svých otroků a svého lidu Izraele, až je vyučíš dobré cestě, po níž by měli jít, a dej déšť na svou zemi, kterou jsi dal svému lidu do dědictví.
37 Jestliže bude v zemi hlad, jestliže bude mor, obilná rez, sněť, jestliže budou kobylky arbe či kobylky chasíl, jestliže mu v zemi, v některém z jeho měst, jeho nepřítel způsobí soužení, ať je to jakákoliv rána, jakákoliv nemoc,
38 každou modlitbu a každou úpěnlivou prosbu, která vzejde od kteréhokoliv člověka z celého tvého lidu Izraele -- znají přece každý ránu svého srdce -- když vztáhnou své dlaně k tomuto domu,
39 vyslyš v nebesích, v sídle, kde pobýváš, odpusť, jednej a dej každému podle všech jeho cest, jak znáš jeho srdce -- vždyť ty jediný znáš srdce všech lidských synů --
40 aby se tě báli po všechny dny, co budou naživu na povrchu země, kterou jsi dal našim otcům.
41 Také když cizinec, který není ze tvého lidu Izraele, přijde z daleké země kvůli tvému jménu
42 -- neboť uslyší o tvém velkém jménu a tvé mocné ruce a vztažené paži -- přijdeli a bude se modlit v tomto domě,
43 vyslyš v nebesích, v sídle, kde pobýváš, a učiň všechno, za co bude k tobě tento cizinec volat, aby všechny národy země poznaly tvé jméno, bály se tě jako tvůj lid Izrael a poznaly, že tento dům, který jsem postavil, se nazývá tvým jménem.
44 Když tvůj lid vytáhne do boje proti svému nepříteli, cestou, kterou je pošleš, a budou se modlit k Hospodinu směrem k městu, které sis vyvolil, a domu, který jsem postavil pro tvé jméno,
45 vyslyš v nebesích jejich modlitbu a jejich úpěnlivou prosbu a zjednej jim právo.
46 Když proti tobě zhřeší -- neboť není člověk, který by nezhřešil -- budeš se na ně hněvat, vydáš je nepříteli a jejich věznitelé je odvedou do nepřátelské země vzdálené či blízké,
47 ale pak změní své smýšlení v zemi, kam byli odvedeni, obrátí se, budou tě v zemi svých věznitelů prosit o smilování slovy: Zhřešili jsme, spáchali jsme zlo a jednali ničemně,
48 a jestliže se k tobě obrátí celým svým srdcem a celou svou duší v zemi svých nepřátel, kteří je zajali, budou se k tobě modlit směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, k městu, které sis vyvolil, a k domu, který jsem postavil pro tvé jméno,
49 vyslyš v nebesích, sídle, kde pobýváš, jejich modlitbu a jejich úpěnlivou prosbu, zjednej jim právo,
50 odpusť svému lidu, který proti tobě zhřešil, všechna jejich přestoupení, kterými se proti tobě bouřili, a dej jim dojít slitování před jejich vězniteli, aby s nimi měli slitování.
51 Vždyť jsou tvým lidem a tvým dědictvím, které jsi vyvedl z Egypta, z pece na tavení železa.
52 Nechť jsou tvé oči otevřené k úpěnlivé prosbě tvého otroka a k úpěnlivé prosbě tvého lidu Izraele a vyslyšíš je, kdykoliv budou k tobě volat.
53 Vždyť jsi je oddělil pro sebe za dědictví ze všech národů země, jak jsi řekl prostřednictvím svého otroka Mojžíše, když jsi vyvedl naše otce z Egypta, Panovníku Hospodine.
54 I stalo se, když se Šalomoun domodlil k Hospodinu celou tuto modlitbu a úpěnlivou prosbu, že vstal od Hospodinova oltáře, kde klečel na kolenou a své dlaně rozprostíral k nebesům,
55 postavil se a hlasitě požehnal celému shromáždění Izraele:
56 Požehnán buď Hospodin, který dal odpočinutí svému lidu Izraeli, tak jak řekl. Nezapadlo jediné slovo ze všech jeho dobrých slov, která mluvil prostřednictvím svého otroka Mojžíše.
57 Ať je Hospodin, náš Bůh, s námi, jako byl s našimi otci, nechť nás neopustí ani nezanechá.
58 Nechť nakloní naše srdce k sobě, abychom chodili po všech jeho cestách a zachovávali jeho příkazy, ustanovení a nařízení, která přikázal našim otcům.
59 Nechť jsou tato má slova, kterými jsem prosil před Hospodinem o smilování, dnem i nocí blízko Hospodinu, našemu Bohu, aby zjednal právo svému otroku a právo svému lidu Izraeli podle každodenní potřeby,
60 aby všechny národy země poznaly, že Hospodin je Bůh a žádný jiný není.
61 Nechť je vaše srdce cele s Hospodinem, naším Bohem, abyste žili podle jeho ustanovení a zachovávali jeho příkazy, jak je tomu dnes.
62 Nato král a celý Izrael s ním obětovali před Hospodinem oběti.
63 Šalomoun obětoval jako pokojné oběti, které obětoval Hospodinu, dvacet dva tisíc býků a sto dvacet tisíc ovcí. Tak král a všichni synové Izraele zasvětili Hospodinův dům.
64 V onen den král posvětil střed nádvoří, které je před Hospodinovým domem, neboť tam připravil oběti zápalné a přídavné i tučné části pokojných obětí, protože bronzový oltář, který je před Hospodinem, byl příliš malý, než aby pojal zápalné a přídavné oběti i tučné části pokojných obětí.
65 Šalomoun a s ním celý Izrael, velké shromáždění lidí, kteří přišli od LeboChamátu až po egyptský potok, slavil v ten čas před Hospodinem, naším Bohem, svátek po sedm dní a dalších sedm dní, celkem čtrnáct dní.
66 Osmého dne propustil lid. Dobrořečili králi a šli ke svým stanům radostně a s veselou myslí nad vším dobrem, které Hospodin učinil svému otroku Davidovi a svému lidu Izraeli.