18 Měla na sobě dlouhé roucho s rukávy, neboť taková roucha oblékaly královské dcery panny. Když ji jeho služebník vyvedl ven a zavřel za ní dveře na závoru,
19 Támar si dala popel na hlavu, roztrhla dlouhé roucho s rukávy, které měla na sobě, položila si ruku na hlavu, šla a stále naříkala.
20 Její bratr Abšalóm se jí zeptal: Cožpak s tebou nebyl tvůj bratr Amnón? Teď ale, má sestro, umlkni. Je to tvůj bratr. Neber si to tak. Támar pak bydlela opuštěná v domě svého bratra Abšalóma.
21 Když se král David o všech těch věcech doslechl, velice se rozzlobil.
22 Abšalóm ovšem s Amnónem nemluvil ani ve zlém ani v dobrém. Nenáviděl totiž Amnóna za to, že znásilnil jeho sestru Támaru.
23 Po dvou letech se stalo, že Abšalóm měl stříž ovcí v Baalchasóru, který je u Efrajima. Abšalóm pozval všechny královské syny.
24 Abšalóm přišel ke králi a řekl: Pohleď, tvůj otrok má stříž ovcí. Nechť jde král a jeho otroci s tvým otrokem.