1 Pak jsme se vydali na cestu a vyrazili jsme do pustiny směrem k Rákosovému moři, jak mi řekl Hospodin, a obcházeli jsme po mnoho dní pohoří Seír.
2 Tu mi Hospodin řekl:
3 Už dost dlouho jste obcházeli toto pohoří. Vydejte se na sever.
4 A lidu přikaž: Budete procházet územím svých bratrů, synů Ezauových, sídlících v Seíru. Bojí se vás, tak se mějte velmi na pozoru.
5 Nepouštějte se s nimi do boje, protože vám z jejich země nedám ani stopu, neboť pohoří Seír jsem dal do vlastnictví Ezauovi.
6 Jídlo od nich získávejte za stříbro, abyste se mohli najíst, a také vodu si od nich opatřujte za stříbro, abyste se mohli napít.
7 Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti požehnal při všem díle tvých rukou. Zná tvou cestu touto velkou pustinou. Těchto čtyřicet let byl Hospodin, tvůj Bůh, s tebou, a neměl jsi v ničem nedostatek.
8 Tak jsme šli dál od svých bratrů, synů Ezauových, sídlících v Seíru, cestou přes Arabu, Élat a Esjóngeber. Pak jsme se obrátili a šli jsme směrem k moábské pustině.
9 Tu mi Hospodin řekl: Nenapadej Moábce a nepouštěj se s nimi do boje, protože z jejich země ti nedám nic do vlastnictví, neboť Ar jsem dal do vlastnictví synům Lotovým.
10 (Předtím v něm sídlili Emejci, velký a početný lid, vysoký jako Anákovci;
11 byli také považováni za Refájce jako Anákovci, ale Moábci je nazývali Emejci.
12 V Seíru předtím sídlili Chorejci. Ale synové Ezauovi je vypudili, vyhladili je před sebou a sídlili tam místo nich, stejně jako to udělali Izraelci se zemí svého vlastnictví, kterou jim Hospodin dal.)
13 Nyní vstaňte a přejděte potok Zered. Tak jsme přešli potok Zered.
14 Doba, po kterou jsme šli z Kádešbarneje, než jsme přešli potok Zered, byla třicet osm let, dokud nebyla z tábora zcela vyhlazena celá generace bojovníků, tak jak jim Hospodin přísahal.
15 Ano, Hospodinova ruka byla proti nim, aby je vyhlazovala z tábora, až byli zcela vyhlazeni.
16 I stalo se, když vymřeli všichni ti bojovníci z lidu,
17 že ke mně Hospodin promluvil:
18 Dnes procházíš územím Moábu, územím Aru.
19 Až se přiblížíš k synům Amónovým, nenapadej je, nepouštěj se s nimi do boje, protože ze země synů Amónových ti nedám nic do vlastnictví, neboť jsem ji dal do vlastnictví synům Lotovým.
20 (Také ta byla považována za zemi Refájců. Předtím v ní sídlili Refájci. Amónci je nazývali Zamzumci.
21 Byl to velký a početný lid, vysoký jako Anákovci. Ale Hospodin je před nimi vyhladil, takže je vypudili a sídlili tam místo nich,
22 stejně jako to udělal pro syny Ezauovy, sídlící v Seíru, když před nimi vyhladil Chorejce, takže je vypudili a sídlili tam místo nich až dodnes.
23 Avíjce sídlící ve dvorcích až po Gazu vyhladili Kaftórci, kteří vyšli z Kaftóru, a sídlili místo nich.)
24 Vstaňte, vyrazte a přejděte potok Arnón. Pohleď, vydal jsem do tvé ruky Emorejce Síchona, krále Chešbónu, i jeho zemi. Začni ji obsazovat a pusť se s ním do boje.
25 Dnes začnu dávat strach a bázeň z tebe na národy pod celým nebem. Když uslyší zprávu o tobě, budou se před tebou třást a svíjet bolestí.
26 Nato jsem poslal z pustiny Kedemótu posly k chešbónskému králi Síchonovi s úmluvou o pokoji:
27 Chci projít tvou zemí, půjdu přímo po cestě, neodbočím napravo ani nalevo.
28 Budeš mi prodávat jídlo za stříbro, abych se mohl najíst, i vodu mi budeš dávat za stříbro, abych se mohl napít. Jenom chci pěšky projít --
29 (stejně tak vůči mně jednali synové Ezauovi sídlící v Seíru a Moábci sídlící v Aru) -- dokud nepřejdu Jordán do země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh.
30 Chešbónský král Síchon nás však nechtěl nechat projít jeho zemí, protože Hospodin, tvůj Bůh, zatvrdil jeho ducha a upevnil jeho srdce, aby ho vydal do tvé ruky, jak je tomu dnes.
31 Hospodin mi řekl: Pohleď, začal jsem ti dávat Síchona a jeho zemi. Začni obsazovat jeho zemi a získej ji do vlastnictví.
32 Když Síchon se vším svým lidem vytáhl proti nám do boje k Jahasu,
33 Hospodin, náš Bůh, nám ho vydal a pobili jsme jej i jeho syny i všechen jeho lid.
34 V té době jsme dobyli všechna jeho města a každé město jsme zasvětili zkáze, na muže, ženy i malé děti. Nenechali jsme nikoho přežít.
35 Jenom dobytek jsme zabrali pro sebe a kořist z měst, která jsme dobyli.
36 Od Aróeru, který je na břehu potoka Arnónu, města, které je v údolí, až po Gileád, nebylo město, které by před námi bylo v bezpečí; vše nám Hospodin, náš Bůh, vydal.
37 Pouze k zemi synů Amónových ses nepřiblížil, na celou stranu potoka Jaboku ani k městům v pohoří; vše, jak přikázal Hospodin, náš Bůh.