26 I řekli jsme si: Učiňme nyní pro sebe to, že vybudujeme oltář, ne pro zápalnou oběť ani pro obětní hod.
27 Neboť bude svědkem mezi námi a vámi a mezi našimi pokoleními po nás, abychom konali službu Hospodinu před jeho obličejem svými zápalnými oběťmi, obětními hody a svými pohostinnými oběťmi. A vaši synové neřeknou zítra našim synům: Vy nemáte podíl v Hospodinu.
28 Řekli jsme si: Když se stane, že to zítra povědí nám a našim pokolením, odpovíme: Podívejte se na napodobeninu Hospodinova oltáře, kterou zhotovili naši otcové ne pro zápalnou oběť ani pro obětní hod, neboť je svědkem mezi námi a vámi.
29 Ať je to od nás vzdáleno, že by se někdo z nás vzbouřil proti Hospodinu a odvrátil se dnes od Hospodina, aby stavěl oltář pro zápalnou oběť, pro přídavnou oběť a pro obětní hod mimo oltář Hospodina, našeho Boha, který je před jeho příbytkem.
30 I vyslechl kněz Pinchas, předáci obce a vůdcové izraelských rodů, kteří byli s ním, slova, která promluvili synové Rúbenovi, synové Gádovi a synové Manasesovi, a v jejich očích to bylo dobré.
31 Tu řekl Pinchas, syn kněze Eleazara, synům Rúbenovým, synům Gádovým a synům Manasesovým: Dnes jsme poznali, že Hospodin je mezi námi. Když jste se nezpronevěřili Hospodinu touto věrolomností, tehdy jste vysvobodili syny Izraele z Hospodinovy ruky.
32 Potom se vrátil Pinchas, syn kněze Eleazara, a předáci od synů Rúbenových a od synů Gádových ze země Gileádu do země kenaanské k synům Izraele a donesli jim zpět zprávu.