1 Řekl jsem: Slyšte, předáci Jákobovi, vůdcové domu izraelského. Což nemáte znát právo?
2 Nenávidíte dobro a milujete zlo, rvete z nich kůži a maso z jejich kostí.
3 Ano, jedí maso mého lidu, kůži z nich svlékají, jejich kosti lámou. Kouskují je jako do hrnce, jako maso do kotle.
4 Potom budou volat k Hospodinu, ale neodpoví jim, v ten čas skryje před nimi svou tvář, protože páchali zlé činy.
5 Toto praví Hospodin o prorocích, kteří vedou můj lid do bludu, kteří -- když mají co zuby kousat -- vyhlašují pokoj, ale na toho, kdo jim do úst nic nedá, chystají válku.
6 Proto budete mít noc místo vidění, budete mít tmu místo věštění. Zajde slunce nad těmi proroky, zatmí se jim den.
7 Vidoucí se budou stydět, věštci se budou hanbit, všichni si budou zakrývat vousy, protože nebude Boží odpověď.
8 Avšak já jsem plný moci Ducha Hospodinova, práva a udatnosti, abych oznámil Jákobovi jeho přestoupení a Izraeli jeho hřích.
9 Slyšte toto, předáci domu Jákobova a vůdcové domu izraelského, kteří opovrhujete právem a všechno, co je správné, převracíte,
10 kteří stavíte Sijón proléváním krve a Jeruzalém zvráceností.
11 Jeho předáci soudí za úplatek, jeho kněží učí za peníze, jeho proroci věští za stříbro, a pak spoléhají na Hospodina se slovy: Což není Hospodin uprostřed nás? Zlo na nás nepřijde.
12 Proto kvůli vám bude Sijón zorán jako pole, Jeruzalém se stane sutinami a chrámová hora zalesněným návrším.