1 Nastalo velké volání lidu a jejich žen proti jejich bratrům Judejcům.
2 Někteří říkali: Našich synů a našich dcer je mnoho. Musíme dostat obilí, abychom se najedli a zůstali naživu.
3 Jiní říkali: Dáváme do zástavy svá pole, své vinice a své domy, abychom dostali obilí v tomto hladu.
4 A jiní říkali: Na svá pole a své vinice jsme si vypůjčili peníze na královskou daň.
5 A nyní je naše tělo jako tělo našich bratrů a naši synové jsou jako jejich synové; avšak hle, my musíme nechávat podmanit své syny a své dcery za otroky a některé z našich dcer již byly podmaněny; jsme bezmocní, když naše pole a naše vinice patří jiným.
6 Když jsem uslyšel jejich úpěnlivý křik a tato slova, hrozně jsem se rozzlobil.