45-46 Hned nato nařídil Ježíš svým učedníkům, aby nasedli na loď a vyrazili přes jezero do Betsaidy. Sám se rozhodl vydat se na cestu o něco později, protože se chtěl ještě s lidmi rozloučit a poslat je domů. Potom vystoupil na blízkou horu, aby se tam modlil.
47 Noc míjela, loď byla někde uprostřed jezera a on sám ještě na hoře.
48 Za ranního svítání viděl, že jeho učeníci stále ještě namáhavě veslují proti větru. Vydal se za nimi po hladině jezera.Přiblížil se až k lodi a chtěl kolem nich přejít.
49 Když ho spatřili kráčet po vodě, začali křičet hrůzou, protože ho pokládali za přízrak.
50 On je však uklidňoval: „Nebojte se, vždyť jsem to já!“
51 Pak vstoupil k nim do člunu a vítr hned ustal.Dlouho se z toho nemohli vzpamatovat.
52 Nechápali ještě, že když Ježíš může rozmnožit chléb, má moc i nad přírodou.