1 Jednou za Ježíšem přišli z Jeruzaléma farizejové a učitelé zákona.
2 Všimli si, že jeho učedníci nedodržují obřad umývání rukou před jídlem a tak porušují židovskou tradici.
3 Židé a zvláště znalci zákona úzkostlivě lpěli na zvycích svých předků a nedotkli se jídla dříve, než si pečlivě umyli ruce.
4 A když přišli z trhu, vždy se umyli celí, než se pustili do přípravy pokrmů. Stejně pečliví byli i při omývání číší, džbánů a kuchyňského nádobí. Už po staletí dodržovali mnoho podobných předpisů.
5 Teď tedy dotírali na Ježíše: „Proč tvoji učedníci nedodržují zvyky našich předků a jedí neumytýma rukama?“
6 „Pokrytci!“ odrazil je. „Pravdivě o vás řekl Izajáš:‚Ústa mají plná Boha,ale srdce prázdné.
7 Jejich obřady jsou k ničemu,jejich učení nic než lidské výmysly.‘
8 Opomíjíte skutečné Boží příkazy a nahrazujete je svými předpisy.
9 Vždyť vy vlastně rušíte Boží zákon ve jménu svých tradic.
10 Tak například Mojžíš vám tlumočil toto přikázání Božího zákona: ‚Měj v úctě svého otce i svou matku.‘ K tomu dodal, že každý, kdo by třeba jen nadával svým rodičům, propadá trestu smrti.
11-12 Vy však připouštíte, aby člověk zanedbával své rodiče, kteří potřebují pomoc, jestliže má výmluvu: ‚Nemohu se o vás postarat, protože to, co z mého výdělku mělo patřit vám, jsem odevzdal jako příspěvek v chrámu.‘
13 Tak stavíte svoje názory nad Boží zákon. A to je jenom jeden příklad z mnoha.“
14 Pak k sobě přivolal zástup lidí a řekl jim:
15-16 „Poslouchejte mě a snažte se porozumět. To, co sníte, nemůže nijak ublížit vaší duši; ničíte ji však, když se zabýváte nečistými a zlými myšlenkami a šíříte je kolem sebe.“
17 Když potom vešel do nějakého domu, aby si odpočinul, začali se ho učedníci vyptávat na význam toho, co právě řekl.
18 „Ani vy tomu nerozumíte? divil se Ježíš. Nechápete, že duši člověka nemůže uškodit to, co snědl?
19 Vždyť jídlo neznečišťuje nitro; projde jen žaludkem a vychází ven.“
20 K tomu připojil: „Člověku škodí to, co pochází z jeho nitra.
21 Tam se líhnou zlé myšlenky, necudnost,
22 nevěra, krádež, vražda, sobectví, zlost, podlost, sprostota, závist, urážky, pýcha a všelijaké výstřednosti.
23 To je to zlo, které vychází z nitra člověka a odděluje ho od Boha.“
24 Když opustil Ježíš Galileu, odešel na sever do pohanské Fénicie, kde se ubytoval v jednom domě. Chtěl utajit svou přítomnost, ale bylo to marné; už se o něm vědělo i tam.
25 Tak o něm uslyšela i jedna Syroféničanka.
26 Přišla a prosila ho na kolenou, aby uzdravil její pomatenou dceru.
27 Ježíš jí odpověděl: „Přišel jsem především pro ty, kdo se hlásí k živému Bohu. Nech nejprve najíst děti. Nebylo by správné vzít jim jídlo a hodit je štěňatům.“
28 Žena se však nevzdala: „To je pravda, Pane, ale i štěňata sbírají pod stolem, co dětem upadne.“
29 „Když to vidíš tak,“ řekl jí, „jdi klidně domů, tvoje dcera je zdravá.“
30 Vrátila se tedy domů, kde nalezla dítě, jak klidně spí, beze stopy pomatenosti.
31 Z Fénicie se Ježíš vracel velikou oklikou zpět ke Genezaretskému jezeru, až se ocitl na území Desítiměstí.
32 Tamější lidé k němu přivedli hluchoněmého člověka a žádali, aby ho uzdravil.
33 Ježíš si vzal muže stranou od zástupu. Nasliněným prstem se dotkl jeho jazyka a vložil mu své prsty do uší. (To byla jeho řeč k hluchoněmému.)
34 Pak se Ježíš krátce pomodlil a zvolal: „Otevři se!“
35 V té chvíli začal muž slyšet a srozumitelně mluvit.
36 Pak Ježíš žádal všechny shromážděné, aby se o tom nikomu nezmiňovali; ale čím více jim to zakazoval, tím více o tom mluvili, protože se s něčím podobným ještě nesetkali.
37 Lidé žasli a říkali: „To už je schopen napravit všechno, když hluchým vrací sluch a němým řeč.“