1 Farizejové a učitelé zákona z Jeruzaléma přišli za Ježíšem s otázkou:
2 „Proč tvoji žáci nedodržují staré židovské tradice? Vždyť ignorují i obřadní mytí rukou před jídlem!“
3 Ježíš jim na to odpověděl: „Proč vy pro své tradice porušujete Boží přikázání?
4 Například – Boží příkaz zní: ‚Cti otce i matku; a kdo potupí otce nebo matku, ať zemře.‘
5-6 Ale vy říkáte: ‚Jestliže odkážeš svůj majetek druhému, nesmíš už z něho podporovat své rodiče, i když mají nedostatek.‘ Tak jste svými ustanoveními zrušili přímý Boží příkaz.
7 Chytráci! I na vás se vztahují slova proroka Izajáše:
8 ‚Tento lid říká, že mne ctí,ale jejich srdce je ode mne daleko.
9 Jejich uctívání je bezcenné,protože vyučují svým vlastním zákonůmmísto Božím.‘“
10 Pak kolem sebe shromáždil lid a řekl: „Poslouchejte, co vám říkám, a snažte se porozumět:
11 Vaše nitro nešpiní to, co vchází do úst, ale co z nich vychází.“
12 Učedníci mu pak řekli: „Víš, že se farizejové urazili, když tě slyšeli?“
13 On odpověděl: „S příkazy je to jako s rostlinami. Co nezasel můj Otec, je plevel a podle toho s tím bude naloženo.
14 Nechte je! Jsou to slepí vůdcové slepých. Když slepý povede slepého, oba spadnou do jámy.“
15 Petr se Ježíše zeptal: „Jak’s to myslel s tím, co nás špiní?“
16 Ježíš se podivil: „Ani vy tomu nerozumíte?
17 Nechápete, že všechno, co jíme, prochází vnitřnostmi a vychází z těla?
18 Ale zlá slova vznikají ve zlém srdci, a tak špiní člověka.
19 Ze srdce vycházejí špatné myšlenky na vraždu, nevěru, necudnost, krádež, lež a pomluvy.
20 To jsou věci, které člověka zbavují vnitřní čistoty. Ale jíst nemytýma rukama, to člověka nepošpiní.“
21 Ježíš odešel do týrského a sidónského kraje.
22 Jedna obyvatelka těchto pohanských končin za ním přišla a prosila: „Slituj se nade mnou, Pane, ty očekávaný Králi! Moje dcera je posedlá démonem a velmi trpí!“
23 Ale on na to nic neříkal.Jeho učedníci na něho naléhali: „Udělej s ní něco, vždyť za námi stále volá!“
24 Tu se obrátil k té ženě a řekl jí: „Byl jsem poslán pomoci židům a ne pohanům.“
25 Ale ona přišla až k němu, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“
26 „Není správné brát chléb dětem a házet ho štěňatům!“ řekl.
27 Ona odpověděla: „Máš pravdu, ale štěňata dostávají zbytky ze stolů svých pánů.“
28 „Ženo,“ řekl jí Ježíš, „máš velikou víru, tvoje přání je splněno!“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.
29 Pak se Ježíš vrátil a vystoupil na pahorek u jezera.
30 Spousta lidí se k němu začala scházet a měli s sebou chromé, zmrzačené, slepé, němé a jinak postižené. Pokládali je před něj a on je uzdravoval.
31 Jaký div! Němí mluví, chromí chodí, zmrzačení jsou zdrávi a slepí vidí. Okolostojící nad tím žasli a vzdávali díky Bohu.
32 Ježíš zavolal svoje učedníky a řekl jim: „Je mi těch lidí líto, vždyť tu jsou se mnou tři dny a nemají už nic k jídlu. Nechci je nechat odejít hladové, vždyť by ani nedošli domů!“
33 Učedníci odpověděli: „Kde v takové pustině vezmeme chléb pro tolik lidí?“
34 „Kolik jídla máte s sebou?“ zeptal se Ježíš.„Sedm chlebů a několik ryb,“ odpověděli učedníci.
35 Ježíš rozkázal, aby se shromáždění lidé usadili.
36 Vzal těch sedm chlebů a ryby, poděkoval za ně Bohu; pak je lámal a dával učedníkům a ti je rozdávali shromážděným.
37-38 Najedlo se tam dosyta čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí – a ještě sebrali sedm košíků zbytků.
39 Pak se Ježíš s nimi rozloučil, vstoupil do člunu a přeplul do Magdalské krajiny.