25 Když Petr chtěl vejít, Kornelius mu vyšel vstříc, padl mu k nohám a poklonil se.
26 Petr ho ale zvedl se slovy: „Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk!“
27 V rozhovoru s ním vešel dovnitř. Když uviděl shromážděné množství lidí,
28 řekl jim: „Sami víte, že pro Žida je nepřípustné, aby se stýkal s cizincem nebo ho navštěvoval. Bůh mi však ukázal, abych žádného člověka neměl za nečistého nebo poskvrněného,
29 a tak jsem bez námitek přijal vaše pozvání a přišel jsem. Mohu se zeptat, proč jste mě pozvali?“
30 Kornelius odpověděl: „Před třemi dny přesně touto dobou, o třetí odpoledne, jsem se doma modlil. Náhle se přede mnou postavil muž v zářícím rouchu
31 a řekl: ‚Kornelie, tvá modlitba byla vyslyšena a tvé almužny nezůstaly bez povšimnutí před Bohem.