1 Když přišel den Letnic, byli všichni spolu.
2 Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli.
3 Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich.
4 Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
5 V Jeruzalémě tehdy pobývali zbožní Židé z každého národa na světě.
6 Když se ozval ten hukot, sešla se spousta lidí a byli ohromeni, protože je každý slyšel mluvit svou vlastní řečí.
7 Úžasem bez sebe říkali: „Hleďte, copak ti všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci?
8 Jak to, že tedy každý slyšíme svou rodnou řeč?
9 Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judeje i Kappadokie, Pontu a Asie,
10 Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté,
11 Kréťané i Arabové – slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!“
12 Všichni žasli a nevěděli, co si o tom myslet. „Co má tohle znamenat?“ ptali se jeden druhého.
13 Někteří se ale posmívali a říkali: „Opili se novým vínem!“
14 Tehdy vstal Petr s ostatními jedenácti a hlasitě k nim promluvil: „Židé a všichni, kdo pobýváte v Jeruzalémě, chci vám něco oznámit. Dobře mě poslouchejte:
15 Tito lidé vůbec nejsou opilí, jak si myslíte – vždyť je teprve devět hodin!
16 Děje se ale, co bylo předpověděno ústy proroka Joele:
17 ‚V posledních dnech, praví Bůh, vyliji svého Ducha na všechny lidi. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci uvidí vidění, vaši starci budou mít sny.
18 Jistěže na své služebníky a služebnice v těch dnech vyliji svého Ducha a budou prorokovat.
19 Ukážu zázraky na nebi a znamení na zemi, krev a oheň a oblaka dýmu.
20 Slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev, než přijde veliký a zjevný Hospodinův den.
21 Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, však bude zachráněn.‘
22 Slyšte má slova, Izraelité: Bůh vám dokázal, kdo je Ježíš Nazaretský, když skrze něj mezi vámi konal divy, zázraky a znamení, jak sami dobře víte.
23 Když vám ho Bůh podle své jisté vůle a prozřetelnosti vydal, ukřižovali jste ho rukama bezbožníků.
24 Bůh jej ale vzkřísil a zprostil utrpení smrti, protože nemohl zůstat v její moci.
25 David o něm říká: ‚Hospodina vidím před sebou napořád, je po mé pravici, nezakolísám.
26 Mé srdce je šťastné, můj jazyk zpívá, také mé tělo v naději odpočívá.
27 Nenecháš v záhrobí duši mou, svého svatého nevydáš rozkladu.
28 Cesty života jsi mi oznámil, ve své přítomnosti mě sytíš radostí!‘
29 Bratři, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pochován – jeho hrob tu máme dodneška!
30 Jako prorok ale věděl, co mu Bůh zaslíbil: přísahal mu, že na jeho trůn posadí jednoho z jeho vlastních potomků.
31 Když říkal, že jeho duše nezůstane v záhrobí a jeho tělo nepodlehne rozkladu, předvídal tedy Mesiášovo vzkříšení.
32 A právě Ježíše Bůh vzkřísil – my všichni jsme toho svědkové!
33 Byl vyvýšen na Boží pravici, přijal od Otce zaslíbení Ducha svatého a to, co teď vidíte a slyšíte, je jeho vylití.
34 David přece nevystoupil do nebe, ale sám říká: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici,
35 než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘
36 Ať si je všechen lid Izraele jist, že Bůh učinil Pánem a Mesiášem právě Ježíše, kterého jste ukřižovali!“
37 Ta slova je zasáhla do srdce. Začali se Petra a ostatních apoštolů ptát: „Co máme dělat, bratři?“
38 „Čiňte pokání,“ odpověděl Petr, „a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého,
39 neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko – kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh.“
40 Dosvědčoval to ještě mnoha jinými slovy a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“
41 Ti, kdo ochotně přijali jeho slova, se pak dali pokřtít a toho dne se připojilo okolo tří tisíc lidí.
42 Zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách.
43 Všechny naplnila posvátná úcta a skrze apoštoly se dělo mnoho zázračných znamení.
44 Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné.
45 Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potřeboval.
46 Denně zůstávali svorně v chrámu a ve svých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem.
47 Chválili Boha a všem lidem byli příjemní. Pán k nim pak denně přidával další zachráněné.